Přeskočit na hlavní obsah

Nový zápisník


Tak jsem takhle v sobotu šel z krámu v tašce s rohlíky ke snídani, houskovým knedlíkem k omáčce na oběd, s novinama s přílohou o rodině a horoskopem na dnešní den. Přemýšlel jsem a míjel domky rodné obce, občasně se zdravil se sousedy. Před časem začal nový rok. Zrovinka procházím kolem části zvané Hampejz. Dříve tam byla hospoda, čp. 1, asi nejstarší dům ve vesnici. Dnes slouží jako truhlárna. Jestli tam byl opravdu bordel (rozuměj nevěstinec) to opravdu nevím. Ale jako malí jsme tam zimu co zimu sáňkovali. A kdo byl machr, tak sjel ten svah od silnice mezi bezinkama. Tehdá se rodily a zocelovaly legendy.
Tam mě to napadlo. Vzpomněl jsem si, co jsem už letos zažil, kde všude jsem byl a docela to bylo fajn. Taky jsem si vzpomněl, že je škoda, že si už nepíšu cestovní deník, abych si to mohl později připomínat. Tolik let jsem si ho vedl a poslední dobou už vůbec. Chybí pravidelnost, píle a řád. A došlo mi. Ty vole! Máš blog.
A bylo rozhodnuto. Založím nový štítek. S názvem Cestovní deník a začnu hned. A tady sem budu dávat všemožné cestovní postřehy, které mě napadnou a můžu to doplnit fotkami – protože dnes se všecko fotí digitálně – tak to bude jednodušší než papírová verze deníčku. Docela mám radost.
První letošní výlet z poloviny ledna bude otištěn co nevidět. Bude o tradici indiánské sauny, povznášející tíze testosteronu, velkém ohni a převisu.

 1. 1. 2015 (malá procházka po Ústí n. L.)

Komentáře

  1. No ne! Údiv, kroucení hlavou. Tady si někdo vzpomněl, že má internetový "deníček"! Tak schválně, kolik příspěvků se tu po tomhle novém pěkném závazku objeví....
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
  2. Cítíš správně...:-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Za malířem Milešovky a /píčis/ ve sklenici

Drážďany 2015 I začíná se cesta do Drážďan. Začala klasicky hekticky, po poklidné kávě ze své zánovní moka konvičky na ještě zánovnější plotýnce jsem při balení zjistil, že nemám Kulturní pas (Kulturpass). Ještě nedávno ležel na stole. Všecko jsem prohledal, vyházel, přeházel, ale nemohl ho najít. Já zuřil! Byl jsem na sebe tak naštvanej, že jsem si chtěl při nejmenším nafackovat. Řešení bylo jediné, zkusit Infocentrum, jestli maká i ve svátek (bylo 17. listopadu, úterý, tudíž volno v práci). Odjezd se posunul. Dole na Míráku bylo v „Íčku“ naštěstí otevřeno. Tomáš Jeník alias Tomiš, chlápek, co studoval KHR nejdéle ze všech, tam seděl a dělal muže za pultem. Z dálky mě viděl, zdravil a nabídl mi v tom deštivém dni kávu. Vysvětlil jsem mu situaci a požádal o Kulturpass. Dostal jsem jej a brzy jsem už stepoval na zastávce a čekal na dvaapadesátku. Dorazil jsem na Hvězdu a Honza s Terezou se už vypravovali. Za chvilku jsme už seděli v autě na cestě směrem do Drážďan. Měl jsem připr

Mezi bestiemi bez tváře

Zasloužená   Nejbezpečněji se cítím v knihkupectví nebo v hospodě. Nejlépe v antikvariátu a v pivnici. Tam vím, co asi tak nastane, jak se ostatní chovají, jak se chovat a něco si vždycky vyberu. Tak jsem si sedl do Vodoucha. Potom, co jsem hodinu brouzdal bez duše anonymním dopoledním Žižkovem, hledal útočiště, až ho našel v antiku asi 300 m od hospody. Tady mi listováním pomalu tál čas jak jarní sníh. Koupil jsem si paměti Chagalla a čtu si. Devět minut po otvíračce je tu patnáct lidí. Čtyřicet minut po otvíračce je narváno. Mám jen pivo – vypadám jako exot. Až přijde pan L., dáme jídlo, další piva a budem vypadat normálně. Konečně. Všude kolem jsou lidi bez tváře. Plečnik byl prostě kádr - krásnej kostel.  

Za Husem a přeci jinak

Dny evropského kulturního dědictví jsou fajn. Mám je z cyklicky se opakujících kulturních akcí skoro nejradši. Moc rád vzpomínám na takový víkend 2014, kdy jsem tyto akce trávil v Ústí. Tradičně se s mamkou a sestrou účastním celodenních exkurzí, které pořádají Památky pro život, Muzeum v Kolíně a místní historici. Letošní sraz byl až od desíti na Husově náměstí, trošku jsem myslel, že se podíváme do Wallenfelsova kostela husitské církve, ale v programu to zařazeno nebylo. Tak snad příště. Kostelík je to moc pěkný postavený na počátku třicátých let podle projektu Vladimíra Wallenfelse (Kotěrova žáka). Symbolicky stylizuje holubici připravenou ke vzlétnutí. Cílem nebyl kostel, ale pomník. A to ne ledajaký, Husův pomník navržený Františkem Bílkem. Pomník byl odhalen v září 1914. Je to trochu unikát. Veliké soše předcházel návrh v malém provedené. Bílek si myslel, že jej prostě zvětší a bude to stačit. Žel to vypadá trochu jako pindík. A představa, že byl naproti radnici hned ve