Zubajzův blog

Dóm a střešní krajina Na Mikuláše 2015 vypadalo ráno Ústí, jako by leželo v Mlžných horách. Když jsem vyrážel v osm na vlak, nebylo vidět ani na krok. O hodinku později v okolí Žernosek mi přijde, že se to moc nezměnilo. Sudetsky podzimní, vlezlé počasí. Člověk by den nejraději strávil v posteli. Dnes se nespalo dobře. Budil jsem se celou noc, zdály se divné sny. Až na jeden, ten poslední ten byl fajn. Bylo to o královně Třezalce v šedé bundě a černých kalhotách stoupající do kopce na hrad. Stoupal jsem taky, jinudy, ale stále jsem ji měl na dohled, překvapilo mě, jak jde přímo svahem, že tu udýchá. Prostě, je dobrá. Já šel po cestě. Přes nějaká stavení, skoro jako chaty. Měl to být hrad Blansko, ale vypadalo to úplně jinak. Byly tam nádherné výhledy, vyfoukané nebe. Teda do určité výšky, než jsem přišel nad mraky. Chvilku jsem šel přes dům, kde bydlel jeden manželský pár, ve snu je kdosi jmenoval. Zvláštní, šel jsem přitom sám. A ve snu mi ten kdosi vyprávěl, že před ned

Drážďany 2015 I začíná se cesta do Drážďan. Začala klasicky hekticky, po poklidné kávě ze své zánovní moka konvičky na ještě zánovnější plotýnce jsem při balení zjistil, že nemám Kulturní pas (Kulturpass). Ještě nedávno ležel na stole. Všecko jsem prohledal, vyházel, přeházel, ale nemohl ho najít. Já zuřil! Byl jsem na sebe tak naštvanej, že jsem si chtěl při nejmenším nafackovat. Řešení bylo jediné, zkusit Infocentrum, jestli maká i ve svátek (bylo 17. listopadu, úterý, tudíž volno v práci). Odjezd se posunul. Dole na Míráku bylo v „Íčku“ naštěstí otevřeno. Tomáš Jeník alias Tomiš, chlápek, co studoval KHR nejdéle ze všech, tam seděl a dělal muže za pultem. Z dálky mě viděl, zdravil a nabídl mi v tom deštivém dni kávu. Vysvětlil jsem mu situaci a požádal o Kulturpass. Dostal jsem jej a brzy jsem už stepoval na zastávce a čekal na dvaapadesátku. Dorazil jsem na Hvězdu a Honza s Terezou se už vypravovali. Za chvilku jsme už seděli v autě na cestě směrem do Drážďan. Měl jsem připr