Taxíky u nádraží čekají na hosty veletrhu i v noci Bokem a úplně mimo Jednou v březnu ve čtvrtek večer se Jindra Zajíc loučil s památkovým ústavem. Tonda si připravil přednášku o zajících, Vítek měl škrabošku zajíce. Jindra pil jak mušketýr. Bezedný Heinrich. Rozlučka do plnejch. Den poté ve vlaku přemítám. Od dubna tam Jindra prostě nebude. Je mi to líto. Kvůli lidem jako je on, který znám skoro dvacet let tam pracuju. A ti teď nějak moc odchází. Do muzeí, kde je prostě klid. Cesta na Buchmesse Slunce zapadá a Labe se červená, je to jako u moře. Denní teplota vzduchu se ještě nehodlá vzdát a zuby nehty se drží v tom příjemném intervalu, kdy stačí jen svetr s dlouhým rukávem a není nutná bunda ani kabát. Za okny vlaku ubíhají stromy lemující břeh. Pavel Zajíček mi recituje do sluchátek. A my jedem. Já jedu. Do Lipska na knižní veletrh. Dnes jsem si tak krásně proflákal den. Dopoledne porada na UJEP a pak konzultace se studentem. Potom jsem si vyzvedl knížky v květi