Zubajzův blog

Přátelé, kamarádi, bratři. Vy ostatní. Vím, že nikdo moc tento blog nečte. A je mi to vlastně příjemné. Možná, až jednou - čirou náhodou - někdo zabloudí sem, jako když špatně odbočí na nějaké lesní pěšině. Zamýšlel jsem svůj první blogový test zacílit jenom jako výlev svých elévských studijních textů. Ale dnes jsem znechucen! Dnes se ukázalo, že komunistická strana Čech a Moravy (vždy s malým k) je druhá. Na serveru Novinky.cz má 600 lidí plus s tím, že je taky budou volit. Prosím, to ne!  Proč ti lidé nechápou, že nic nejde vrátit, že tenkrát žili ve lži a dnesžijí ve stejné lži, ale zase mají mnohem víc možností. To jsou všichni tak naivní? Proč. Proboha. Proč? Proč nejsme schopni objektivně diskutovat, řešit problémy a poučit se z chyb? Plyté otázky, chápu. Ale jsem prostě nasranej. Právě teď!!

Malý Dobroň, když mu bylo šest, rád chodil do knihovny a chtěl se vzdělávat. Problém byl v tom, že neuměl číst, uměl se akorát podepsat a uměl skoro bez postranních koleček jezdit na kole. Ale v knihovně si našel hezkou obrázkovou knížku plnou písmenek a přinesl si ji na stůl k oknu. Knížka byla plná písmenek a obrázků různých uměleckých děl a fotografií různých pánů v tmavých oblecích. Jak tak na knížku Dobroň koukal, zjistil, že písmenka nerozluští a to jím hluboce otřáslo. Nevěděl, co dál. Knížka byla ale hodná a bylo jí Dobroňe líto. Přemýšlela, jak to udělat, aby mu všechno to, co sama ví předat. Protože byli u otevřeného okna, poprosila knížka vítr (tak, jak to umějí jen knihy), aby chvilku nefoukal, aby se malému Dobroňovi chtělo spát. A stalo se, zanedlouho již malá hlavička spočinula na rozložitých stranách dobrotivé knížky. Znovu knížka poprosila vítr o pomoc a s jeho pomocí hladila svými stránkami malou dětskou hlavičku a mocným zaříkadlem se mu dostala do snu. Malému

Hello World