Dny evropského kulturního dědictví jsou fajn. Mám je z
cyklicky se opakujících kulturních akcí skoro nejradši. Moc rád
vzpomínám na takový víkend 2014, kdy jsem tyto akce trávil v
Ústí. Tradičně se s mamkou a sestrou účastním celodenních
exkurzí, které pořádají Památky pro život, Muzeum v Kolíně a
místní historici.
Letošní sraz byl až od desíti na Husově náměstí, trošku jsem myslel, že se podíváme do Wallenfelsova kostela husitské církve, ale v programu to zařazeno nebylo. Tak snad příště. Kostelík je to moc pěkný postavený na počátku třicátých let podle projektu Vladimíra Wallenfelse (Kotěrova žáka). Symbolicky stylizuje holubici připravenou ke vzlétnutí.
Cílem nebyl kostel, ale pomník. A to ne ledajaký, Husův pomník navržený Františkem Bílkem. Pomník byl odhalen v září 1914. Je to trochu unikát. Veliké soše předcházel návrh v malém provedené. Bílek si myslel, že jej prostě zvětší a bude to stačit. Žel to vypadá trochu jako pindík. A představa, že byl naproti radnici hned vedle mariánského sloupu (skoro jako Staromák, že jo?) Vypadalo to podivně. Za války ho ale rozřezali a odvezli, po válce byl instalován na současné místo na Husovo náměstí. V kolínském archivu je prý i doklad, kdy Bílek prodal právo na focení svého sloupu, ale vždy prodával jen z určitých úhlů.
Plastika znázorňuje Husa jak jakoby vyrůstá ze stromu, který zároveň hoří. Dole je nápis: Strom, který bleskem zasažen, na věky hořel. Tady jsou nějaké dobové fotky i s legendou.
Z Husáku se šlo ke kostelu. K našemu Bartoloměji – pro mě nejhezčí kostel na světě. Tady na domě muzea je deska, na které je znázorněn hořící kněz, kterého upálili husité. No, jak to bylo dopodrobna nevím, ale měl chudák smůlu, že se ukázal na nesprávném místě v nesprávnou dobu, tak to odnesl. Od náměstí se k nám linul podivný hlomoz, neb se tam konalo cosi pod názvem Česká bašta. Letmým okem jsem to prohlídl a viděl několik mini pivovarů, tak jsem tam po krátkých zastávkách u radnice, zámku a tak zaplul a ochutnal pivo Krčín ze Sedlčan, Sedlák z Chlumce, Kounické pivo z Kounic, Rohozce z Hrubého Rohozce. Většinou pěkně Ejlíky, Rohozec a Krčín byly jedenáctky. Do toho všeho hrála živá hudba. Na úvod jsem se zaposlouchal do libých tónů pánů Pitelky a Staška. Všecko moc moc dobrý. V jednu byl sraz u autobusu u pošty a jelo se do Poděbrad, pak do Čáslavi a nakonec na Sion.
Poděbrady mám taky rád, chodil jsem tam na gympl a tak to tam znám a mám k tomu městu vztah. Na náměstí je pěkná socha od Bohuslava Schnircha. A kvůli tomu a kvůli výstavě o husitství a Jiřímu z Poděbrad na zámku jsme tam jeli. Samozřejmě v sobotu v Pbd. na náměstí svatba, a lidí jak červenejch mravenců. V muzeu na zámku byla Schnirchovu modelu vyhrazena jedna místnost a pak samotnému sochaři taky. Moc se mi líbily některé jeho výtvory. Třeba ta žába je dobrá, nebo ten hasič, co zachraňuje nešťastnici z plamenů. Chudák měl těžkej život. Nechybělo málo a mohl mít na Václaváku sochu on místo Myslbeka. Chlapci se taky moc nemuseli, ale Schnirch to spíš víc odnesl.
Pak se jelo do Čáslavi. Tam je na radnici prostor známý jako Žižkova síň a tam je uschován a prezentován vršek lebky Jana Žižky. (Resp. Jeho kopie)TO je divný. Pak je tam i pravá stehenní kost. To je divný! Kde je ten zbytek? Chudák Žižka. Pak jsme si dali zmrzku a mrkli na kostel a pomník na náměstí. Tam je Žižka od Myslbeka, podstavec mu navrhl Antonín Wiehl, to je zajímavý rozdíl oproti Schnirchovi, ten si podstavce navrhoval sám. Asi to můžeme dát do souvislosti s tím, že Schnirchův otec byl inženýr, konstruktér mostů, tak mohl mít Schnirch k architektonickým věcem přirozeně blízko. Ale jsou to jen hypotézy. Na náměstí mají i školu, kde se učil jako chlapec Chittussi. To je taky dobrý. Třeba tam něco namaloval.
Čáslavský kostelík je zvláštní a moc pěkný, tedy je strašlivě upravován v devatenáctém století, žádná omítka, takové to dotváření, broušení kamenů. No, známe to z Kolína i okolí. Zdi má posety náhrobními kameny a hlavní portál, ten byl asi renesanční, ale je právě ideálně doplněn. A ten Petr a Pavel jsou trochu nepatřiční.
Z Čáslavi se jelo na Sion, kde měl hrad Jan Roháč z Dubé. Dnes se o to stará místní spolek, tak jsou tam vyznačeny hradní prostory, co kde bylo, jinak jsou to vlastně díry a novodobé zdi. Zajímavostí pro mě bylo převyprávění toho dobývání. Nevěděl jsem, že kdyby býval Zikmund neměl eminentní zájem o Roháčovu hlavu, tak by to asi přežil. Císař totiž poslal oddíl uherských vojáků, aby obléhání Sionu uspíšili. Sion byl totiž obléhán už nějakou dobu Roháčovým kámošem a tak nějak se nic nedělo. Maďaři to uspíšili a překvapili obránce prý při obědě. Taky mohli počkat, až dojí. Burani.
Těším se za rok.
Letošní sraz byl až od desíti na Husově náměstí, trošku jsem myslel, že se podíváme do Wallenfelsova kostela husitské církve, ale v programu to zařazeno nebylo. Tak snad příště. Kostelík je to moc pěkný postavený na počátku třicátých let podle projektu Vladimíra Wallenfelse (Kotěrova žáka). Symbolicky stylizuje holubici připravenou ke vzlétnutí.
Cílem nebyl kostel, ale pomník. A to ne ledajaký, Husův pomník navržený Františkem Bílkem. Pomník byl odhalen v září 1914. Je to trochu unikát. Veliké soše předcházel návrh v malém provedené. Bílek si myslel, že jej prostě zvětší a bude to stačit. Žel to vypadá trochu jako pindík. A představa, že byl naproti radnici hned vedle mariánského sloupu (skoro jako Staromák, že jo?) Vypadalo to podivně. Za války ho ale rozřezali a odvezli, po válce byl instalován na současné místo na Husovo náměstí. V kolínském archivu je prý i doklad, kdy Bílek prodal právo na focení svého sloupu, ale vždy prodával jen z určitých úhlů.
Plastika znázorňuje Husa jak jakoby vyrůstá ze stromu, který zároveň hoří. Dole je nápis: Strom, který bleskem zasažen, na věky hořel. Tady jsou nějaké dobové fotky i s legendou.
Z Husáku se šlo ke kostelu. K našemu Bartoloměji – pro mě nejhezčí kostel na světě. Tady na domě muzea je deska, na které je znázorněn hořící kněz, kterého upálili husité. No, jak to bylo dopodrobna nevím, ale měl chudák smůlu, že se ukázal na nesprávném místě v nesprávnou dobu, tak to odnesl. Od náměstí se k nám linul podivný hlomoz, neb se tam konalo cosi pod názvem Česká bašta. Letmým okem jsem to prohlídl a viděl několik mini pivovarů, tak jsem tam po krátkých zastávkách u radnice, zámku a tak zaplul a ochutnal pivo Krčín ze Sedlčan, Sedlák z Chlumce, Kounické pivo z Kounic, Rohozce z Hrubého Rohozce. Většinou pěkně Ejlíky, Rohozec a Krčín byly jedenáctky. Do toho všeho hrála živá hudba. Na úvod jsem se zaposlouchal do libých tónů pánů Pitelky a Staška. Všecko moc moc dobrý. V jednu byl sraz u autobusu u pošty a jelo se do Poděbrad, pak do Čáslavi a nakonec na Sion.
Poděbrady mám taky rád, chodil jsem tam na gympl a tak to tam znám a mám k tomu městu vztah. Na náměstí je pěkná socha od Bohuslava Schnircha. A kvůli tomu a kvůli výstavě o husitství a Jiřímu z Poděbrad na zámku jsme tam jeli. Samozřejmě v sobotu v Pbd. na náměstí svatba, a lidí jak červenejch mravenců. V muzeu na zámku byla Schnirchovu modelu vyhrazena jedna místnost a pak samotnému sochaři taky. Moc se mi líbily některé jeho výtvory. Třeba ta žába je dobrá, nebo ten hasič, co zachraňuje nešťastnici z plamenů. Chudák měl těžkej život. Nechybělo málo a mohl mít na Václaváku sochu on místo Myslbeka. Chlapci se taky moc nemuseli, ale Schnirch to spíš víc odnesl.
Pak se jelo do Čáslavi. Tam je na radnici prostor známý jako Žižkova síň a tam je uschován a prezentován vršek lebky Jana Žižky. (Resp. Jeho kopie)TO je divný. Pak je tam i pravá stehenní kost. To je divný! Kde je ten zbytek? Chudák Žižka. Pak jsme si dali zmrzku a mrkli na kostel a pomník na náměstí. Tam je Žižka od Myslbeka, podstavec mu navrhl Antonín Wiehl, to je zajímavý rozdíl oproti Schnirchovi, ten si podstavce navrhoval sám. Asi to můžeme dát do souvislosti s tím, že Schnirchův otec byl inženýr, konstruktér mostů, tak mohl mít Schnirch k architektonickým věcem přirozeně blízko. Ale jsou to jen hypotézy. Na náměstí mají i školu, kde se učil jako chlapec Chittussi. To je taky dobrý. Třeba tam něco namaloval.
Čáslavský kostelík je zvláštní a moc pěkný, tedy je strašlivě upravován v devatenáctém století, žádná omítka, takové to dotváření, broušení kamenů. No, známe to z Kolína i okolí. Zdi má posety náhrobními kameny a hlavní portál, ten byl asi renesanční, ale je právě ideálně doplněn. A ten Petr a Pavel jsou trochu nepatřiční.
Z Čáslavi se jelo na Sion, kde měl hrad Jan Roháč z Dubé. Dnes se o to stará místní spolek, tak jsou tam vyznačeny hradní prostory, co kde bylo, jinak jsou to vlastně díry a novodobé zdi. Zajímavostí pro mě bylo převyprávění toho dobývání. Nevěděl jsem, že kdyby býval Zikmund neměl eminentní zájem o Roháčovu hlavu, tak by to asi přežil. Císař totiž poslal oddíl uherských vojáků, aby obléhání Sionu uspíšili. Sion byl totiž obléhán už nějakou dobu Roháčovým kámošem a tak nějak se nic nedělo. Maďaři to uspíšili a překvapili obránce prý při obědě. Taky mohli počkat, až dojí. Burani.
Těším se za rok.
Teda, Bílka mám moc ráda, ale s tím jeho Husem fakt neumím naložit. Je to sice jeho klasickej rukopis, ale jak píšeš - pindik. Nebyls onehdy na té výstavě o pomnících v Clam Gallasově paláci? Tam toho byla spousta, dokonce mám pocit, že se tam nějak ocitla i ta žába.
OdpovědětVymazatNo a taky si myslím, že je potřeba navštívit konečně Kolín, když tam tedy máte nejhezčí kostel na světě...:-)
zazvorek