Cestou necestou Tak jako každý rok vydala se skupinka Cibiánů objevovat krásy země, pobýt spolu, projít se a prolézt nějaký ten pivovar. Letos se jelo na Plehřimovsko. Navštíveny byly mimo Pelhřimova, Pacov a Želiv. Sešlo se nás dokonce celých osm. Mrzlo, jak sviň, sníh padal, ušli jsme asi tisíc kilometrů (tzn., jsme dobrý!) Ochutnal se pelhřimovský Poutník, zazněl Antonín Sova, v Pacově tekl Belgičan, dvanda a vánoční dotočná, v Želivě měli v pivovaru zavříno, tak aspoň Haštal lahváč. A cestou? Cestou jsme ochutnali spoustu lahůdek. A letos si Weisky odvezl i prkýnko. Tradice dovolených je už bohatá a má několik stálých atributů. První, vždy odjíždíme v den otevřených dveří u nás ve škole. Druhý, vždycky mám před tím nervy nadranc. Třetí, Weisky se vždycky rok před tím zapomene na ubikaci prkýnko. Prezident naplánoval cestu na Pelhřimovsko. Byl v tom velmi svědomitý, již před Vánoci jsme měli jisté ubytování v penzionu. Dokonce chvilku před příjezd