Zubajzův blog

O čem to vlastně celé je  Termín zimní dovolená označuje dnes již tradiční výlet, který organizuje Martin Veselý. Až nedávno (loni, či předloni) se z této akce stala výběrová – leč oficiální akce Collegia Cibia. O tom, copak je tato slovutná, ačkoli nyní spíše skomírající, společnost zač, se rozepíši asi v nějakém dalším příspěvku, nebo ne. Informace najde kdokoli na našich stránkách collegiumcibium.webnode.cz. Zimní dovolená znamená vždy prodloužený víkend v nějakém výjimečném koutě naší republiky. Je dobré, když se v okolí našeho bydlení nachází nějaký regionální pivovar a pokud se tam ještě vyskytuje hrozen mini pivovarů, je to místo zaslíbené. Na cestu vyrážíme vždy odpoledne v den, kdy se koná na naší UNI Den otevřených dveří. Ten bývá ve čtvrtek a návrat bývá vždy v pondělí. Martin takhle původně jezdíval s Kubou P., později vyrazil s Davidem T. na Rujanu, a pak se skupina krapet rozšířila o další mužské členy. Nejprve o mě a Hrubajze, když jsme jel

V roce 2008 se do mého okolí dostala skupina zajímavých výtečníků, pro které se vžil název Raubíři. Byli to mladí študáci (furt to jsou mladí študáci), měli plnou hubu keců, chuť na pivo, nebáli se žádného vtipu a byla s nimi sranda. Tak jsme se skamarádili. Uběhlo několik let a já byl přizván na tradiční raubířský výlet pod převis poblíž německých hranic u Děčína. Letos jsem se pobytu pod převisem účastnil již potřetí. Tradice je to vřelá a milá a kuje se tam ryzí testosteron do diamantového lesku a pevnosti. Přespání pod převisem se vždycky koná v zimě, v listopadu, prosinci, letos proběhl v lednu a je spojen s očišťujícím rituálem indiánské parní lázně. Dovolím si popsat ze svého pohledu, jak celá akce proběhla. V sobotu ráno se probudím. Většinou se docela těším, tak nemohu dospat. Nyní je to jinak, trošku jsem se v pátek opil na Předmostí, tak narychlo ráno balím, dost se mi to vymstí, protože zapomenu spoustu věcí. Nakonec tak tak stíhám domluvený sraz před Pančou

Tak jsem takhle v sobotu šel z krámu v tašce s rohlíky ke snídani, houskovým knedlíkem k omáčce na oběd, s novinama s přílohou o rodině a horoskopem na dnešní den. Přemýšlel jsem a míjel domky rodné obce, občasně se zdravil se sousedy. Před časem začal nový rok. Zrovinka procházím kolem části zvané Hampejz. Dříve tam byla hospoda, čp. 1, asi nejstarší dům ve vesnici. Dnes slouží jako truhlárna. Jestli tam byl opravdu bordel (rozuměj nevěstinec) to opravdu nevím. Ale jako malí jsme tam zimu co zimu sáňkovali. A kdo byl machr, tak sjel ten svah od silnice mezi bezinkama. Tehdá se rodily a zocelovaly legendy. Tam mě to napadlo. Vzpomněl jsem si, co jsem už letos zažil, kde všude jsem byl a docela to bylo fajn. Taky jsem si vzpomněl, že je škoda, že si už nepíšu cestovní deník, abych si to mohl později připomínat. Tolik let jsem si ho vedl a poslední dobou už vůbec. Chybí pravidelnost, píle a řád. A došlo mi. Ty vole! Máš blog. A bylo rozhodnuto. Založím nový štítek. S