Taxíky u nádraží čekají na hosty veletrhu i v noci |
Bokem a úplně mimo
Jednou v březnu ve čtvrtek večer se Jindra Zajíc loučil
s památkovým ústavem. Tonda si připravil přednášku o zajících, Vítek měl
škrabošku zajíce. Jindra pil jak mušketýr. Bezedný Heinrich. Rozlučka do
plnejch. Den poté ve vlaku přemítám. Od dubna tam Jindra prostě nebude. Je mi
to líto. Kvůli lidem jako je on, který znám skoro dvacet let tam pracuju. A ti
teď nějak moc odchází. Do muzeí, kde je prostě klid.
Cesta na Buchmesse
Slunce zapadá a Labe se červená, je to jako u moře. Denní
teplota vzduchu se ještě nehodlá vzdát a zuby nehty se drží v tom
příjemném intervalu, kdy stačí jen svetr s dlouhým rukávem a není nutná
bunda ani kabát.
Za okny vlaku ubíhají stromy lemující břeh. Pavel Zajíček mi
recituje do sluchátek. A my jedem. Já jedu. Do Lipska na knižní veletrh. Dnes
jsem si tak krásně proflákal den. Dopoledne porada na UJEP a pak konzultace se
studentem. Potom jsem si vyzvedl knížky v květinářství, šel na oběd, doma
se koukal na televizi. Po dlouhé době jsem viděl Davida a Filipa
s Václavem a Martinem v Domečku. Jsou furt stejní.
Vlak EC Berliner jede z Ústí v 17.43, cestou mě
čeká přestup v Drážďanech a okolo čtvrt na devět jsem v Lipsku. Jsem
zvědavý, jaké to na veletrhu v Lipsku bude. A taky bych chtěl vidět
konečně ten památník bitvy u Lipska.
…
…po několika dnech zpět v Ústí
Tak se vlastně povedlo úplně všechno. Velikost, rozmanitost a
vůbec podoba takového knižního veletrhu mě totálně překvapila. Nečekal jsem
takovou velikost toho výstaviště a takové množství lidí a knih, a protože téma
byly manga komiksy – tak ty kostýmy
Anička mě čekala už na nádraží a bylo v plánu jít se
najíst v asijské jídelně. Objednal jsem si jídlo s názvem – laska.
Anička kachny s nudlemi. Bohužel, laska byla polívka. Docela smrděla, ale
najedli jsme se a Anička mi dala ochutnat.
Večer jsme se zastavili v baru Telegraph, kde byla
přednáška českých historiků a následovalo čtení autorů Michala Ajvaze a
Stanislava Komárka. Docela příjemný vstup do kulturního eintopfu zvaného Knižní
veletrh v Lipsku. Dal jsem si pivo.
V bytě jsem potkal Aničky spolubydlícího. R8no u snídaně
z něj vypadlo, že je z Výsluní a že studoval regionalistiku, jako já.
Svět je opravdu malej. Vůbec si ho ale nepamatuju.
Veletrh je obrovský. Je tam tolik hal a tolik lidí.
Neskutečné davy. Prohlédl jsem si český stánek, který se mi teda moc nelíbil.
Takovej zaprděnej, a to byla Česká republika jedním z pořadatelů.
Listovali jsme si v knihách, navštívili pár čtení – krom dalšího Ajvaze i
K. Tučkovou. Dokonce jsem se se svou fotografií dostal i do novin. LandesEcho,
konkrétně.
V neděli jsem si chtěl konečně prohlédnout památník
bitvy národů u Lipska postavený ke stoletému výročí události roku 1913. Je to
teda macek. Pomníky u Teplic jsou proti tomu zahradní dekorace. Před pomníkem
je bazén zvaný: Moře slz. A ta budova je ohromná. Ve výtahu jsou vidět obrovské
pilíře a ta centrální hala – krypta – je kruhová, ohromná místnost se sochami
padlých hrdinů. Vyjeli jsme až nahoru a koukali po okolí. Zajímavé bylo nerománské
krematorium vedle pomníku. Bylo tam docela těsno asi i proto, že jsem celou
dobu na zádech měl krosnu a taky bylo dost lidí zrovna, že jsem rád brzo
vypadnul, ale mám opravdu radost, že jsme tam s Aničkou byli.
Pak jsme prchli na nádraží a v Drážďanech si zaskočili
do řecké restaurace. Tamní talíř Plato byl naprosto úchvatné jídlo, zmátl mě
asi tak, že jsem místo dvou eur dal dýško asi osm. Ale co. Dovolená byla moc
pěkná a doufám, že Anička bude mít brzo další podobnou akci a pojedeme zas
někam za dobrodružstvím.
Centrální hala |
The Beatles německé kultury |
Krematorium. Fakt. |
Krypta pomníku |
Völki - památník bitvy u Lipska |
Joo. Platonův talíř |
A hele, tady to zase ožilo! Čumím jak tele na nový vrata. Jupí!
OdpovědětVymazatTo krematorium je boží. A o pomníku je snad (minimálně částečně) nějakej díl Historie.cs. Je to síla.
Zz