Jedéém |
Na konci září, konkrétně 24. 9., má svátek Jaromír. A můj táta je Jaromír a můj brácha je Jaromír. Letos ten den vyšel na sobotu. Jája s Jendou hned ráno po tom, co jsme bránovali (hrabali zorané pole pomocí brán), odjeli na babetách někam k Nové Pace.
Den tak nějak plynul a odpoledne, asi tak ve tři, Hana s tátou, že se pojede na výlet. A že i s Elinou (náš pes) a že ať jedu taky. V plánu byly Písty a tamní duna a pak, že se uvidí. Nikdy jsem tam předtím nebyl. Je to jedna z mála pohyblivých písečných dun ve středním Polabí. Po památkách kulturních je fajn, navštívit i nějakou tu přírodní.
Písečný přesyp v Pístech |
Písečný přesyp v Pístech je vlastně taková pláž, jako třeba u moře na Baltu, jenže bez toho moře. Místo vody jsou všude okolo borovice. Pár kilometrů odtud je pak tzv. Jezero Sadská a pak Labe. Podle cedule u cesty na přesypu žije mravkolev. Tak jsme se ho jali hledat a asi i našli. Takové ty malé trychtýřovité jamky v písku jako ve Ferdovi Mravencovi. Samotnou larvu jsme ale neviděli.
Z Píst jsme jeli ještě přes Nymburk do Jabkenic u Loučeně. Je to taková nenápadná díra, ale má spoustu pěkných míst, se spoustou příběhů. V Loučeni je zámek, dnes je okolo něj park plný bludišť pro děti. Dřív to bylo centrum místního panství a vlastnili jej Fürstenberkové a po nich Thurn-Taxisové. A po nich jsou tu moc pěkné památky. Nejdřív jsme v Jabkenicích došli k pomníku Bedřicha Smetany. V místní lesovně Smetana strávil poslední léta svého života, protože jeho bratr byl zde myslivcem. Bedřich chodil do panského lesa a v jednom letohrádku (dnes místo něj stojí tábor Českého červeného kříže) párkrát koncertoval, snad i se samotným mladým Thurn-Taxisem. Socha je taková moc pěkná a secesní text za figurou mistra je prostě pěknej. Za pomníkem stojí žlutá budova lesovny s malým muzeem. Vevnitř jsem ale nebyl, možná jsem se podívat mohl, ale tak třebas příště.
Pak jsme vyrazili kousek dál lesem se zastávkou u rybníka pak až k pramenu tzv. Boží vody. Údajně léčivý pramen k léčbě očních obtíží. Pramen jsme našli, ale byl vyschlý, asi mají všichni v okolí zdravý oči. Křížek u něj byl obnovený v roce 1998, před tím tam byl od osmnáctého století nějaký dřevěný. Ale to, co tam bylo tak romanticky nejlepší, byl tzv. Fürstenerský pomník. Taková až trochu EMO klasicistní romanťárna uprostřed lesa. Je to plastika, kde na kruhovém podstavci stojí anděl s vavřínovým věncem a veliká urna s erbem Fürstenberků a jak se tam vlastně pomník dostal?
Fürstenberský pomník |
Karl Boromeo Fürstenberk, držitel loučenského panství, byl rakouským generálem za koaličních válek s Francií mezi revolucí a nástupem Napoleona. A v jedné z bitev v roce 1796 se jeho muži vyznamenali a asi u toho obligátně položili život a hrabě jim ve své oboře u Loučeně postavil pomník ve tvaru helmy. Tři roky na to v další koaliční válce s Francií sám hrabě padl. A jeho žena nechala postavit poblíž pomníku tvaru helmy tenhle pomník s andělem. Nádherný čistý klasicismus. Byl jsem nadšen.
Pak už tátu začaly bolet záda a jelo se domů, kde jsme ogrilovali nějaké maso, s tátou si dali pivko a užili si asi jeden z posledních teplých večerů v září. Byla to taková relativně obyčejná, ale moc fajn sobota. Stalo se vlastně všecko. A Elina? Ta usnula už asi v osm. Tak jsme ji utahali.
A proč je v názvu výlet na rozjezd? Jaký rozjezd? No asi proto, že jsem byl nařčen, že jsem sem už dlouho nic nenapsal, tak trochu rozklusávám. Brzo doplním jeden ze dvou letošních velkých výletů.
Pomník Bedřicha Smetany |
Smetanova lesovna s malým muzeem |
Jo, tohle emo je určitě lepší než helma. Trošičku kýček, ale co, ty funerální věci prostě takový jsou.
OdpovědětVymazatzazvorek
Bude ještě někdy nějakej článek? :-P
OdpovědětVymazatBonanza Jellybean