|
Dóm a střešní krajina |
Na
Mikuláše 2015 vypadalo ráno Ústí, jako by leželo v Mlžných
horách. Když jsem vyrážel v osm na vlak, nebylo vidět ani na
krok. O hodinku později v okolí Žernosek mi přijde, že se to moc
nezměnilo. Sudetsky podzimní, vlezlé počasí. Člověk by den
nejraději strávil v posteli. Dnes se nespalo dobře. Budil jsem se
celou noc, zdály se divné sny. Až na jeden, ten poslední ten byl
fajn. Bylo to o královně Třezalce v šedé bundě a černých
kalhotách stoupající do kopce na hrad. Stoupal jsem taky, jinudy,
ale stále jsem ji měl na dohled, překvapilo mě, jak jde přímo
svahem, že tu udýchá. Prostě, je dobrá. Já šel po cestě. Přes
nějaká stavení, skoro jako chaty. Měl to být hrad Blansko, ale
vypadalo to úplně jinak. Byly tam nádherné výhledy, vyfoukané
nebe. Teda do určité výšky, než jsem přišel nad mraky. Chvilku
jsem šel přes dům, kde bydlel jeden manželský pár, ve snu je
kdosi jmenoval. Zvláštní, šel jsem přitom sám. A ve snu mi ten
kdosi vyprávěl, že před nedávnem ten pár stěhoval matraci,
uklouzl na zápraží (které bylo umístěno nad srázem) a spadl
dolů. Oba se zabili a jsou prý kdesi v mrazáku. Dům jsem prošel.
A stoupal dál. Nahoře bylo o poznání chladněji. Byl tam malý
svah a rostly tam červené stromy. Pod nimi seděla Třezalka a hřála
se u ohně. Zkoušel jsem na ni bafnout, ale viděla mě, oběhla k zemi skloněné větve a
chtěla překvapit mě. Nakonec jsme se tedy nepřekvapili, ale zasmáli se. Respektive já
ji mile zaskočil, protože nečekala, že mě uvidí. Smála se. Šla nahoru na
nějakou služební cestu. I královny chodí na služebky. A najednou jsme byli na té mýtině s červenými
stromy ale v boudě. Dřevěné boudě, kde seděl starosta jednoho města
a jeho místostarosta a vařili v hrnci čaj. Přivítali jsme se a
já se pak probudil. Zazvonil mi budík a lekl jsem se, byl čas na
ranní zamyšlení a sestřihy severoamerického hokeje.
No
a teď ve vlaku jedu po čtrnácti dnech do Středočech a bilancuji
včerejší studentskou jednodenní exkurzi do Míšně. Byla to
tradiční exkurze před Vánoci okolo Mikuláše. Kuba ji každoročně
pořádá ve spolupráci s prof. Roytem. Tyto výlety si nenechávám
ujít. Jsou fajn. Ale překvapilo mě, že Kuba tvrdil, že jsme v
Míšni už byli. Já si to vůbec nepamatuji, asi jsem chyběl.
Poslední Míšeň jsem zažil na gymplu, to jsme tu určitě byli,
ale jeli jsme do porcelánky, nepamatuji si moc to město. V dnešní
době s digitálem jde všecko lépe rekonstruovat, tehdy jsem na to
dost kašlal. A jak si na nás tak vzpomínám, asi jsme si to
udělali pěkný.
|
Moje první míšeňská fotka, se mi to prostě líbilo |
Vyjeli
jsme ráno v osm, řídil nám chlápek ze Sportbusu, malej fousatej,
vypadal jak Asterix. Seděl jsem s Davidem, který s sebou vzal i
maminku. Od prvního je David šťastným strýčkem. Sestra Petra má
malého Ondřeje. Cesta ubíhala velmi svižně. Na hranicích, kde
jsme očekávali kontroly vzhledem k uprchlíkům, stáhl Asterix
okénko, řekl: „studenta čeka“. Němečtí celníci pokrčili
rameny a naznačili – jeď. Jeli jsme. A asi za hodinku a čtvrt
jsme byli v Míšni. Zaparkovali u Labe. Cestou bylo docela hezky,
byl krásný východ slunce a na místě bylo taky ještě pěkné počasí. Došli jsme společně k dómu, kde se slova ujal Royt.
Dostali jsme hutný dvouhodinový příval informací. Musím si
je nějak sesumírovat. Vyšli jsme ven a pršelo. Šlo se tedy vedle
do Albrechtsburgu. To byl totální historizující nářez, ale už
jsem neměl sílu, maximálně na první patro, druhé bylo hodně
interaktivní a bylo o porcelánu a třetí o architektuře a
stavitelství. To by mě zajímalo, ale už jsem měl hlad a žížu.
Respektive v hlavě mi preludoval duet Glühwein & Bratwurst.
Ještě jsme obešli kostel sv. Afry, ale bylo zavřeno. Nezbylo než poslechnout tělo a duši ulevit. Dali jsme si svařáka,
wursta a pak ještě s Honzou a Terezou zašli do příjemné
hospůdky na jejich Míšeňského mečíře (Meißner
Schwerter), což je zajímavé místní pivko. A pak již do
Ústí na skok Na Rychtu a na steak.
Ten
míšeňský dóm, je naprosto unikátní. Tedy, pozor, párkrát
vyhořel a je z velké části restaurován v devatenáctém století.
Otřel se tu i Godfried Semper. Každopádně je současný gotický
styl až další fází a výsledkem přestavby z románské
baziliky, která je snad zachována v hmotě stavby. V jedné
místnosti jsme byli. A pak tam všechny slohové fáze gotiky,
největší podíl měla pozdní gotika ze čtrnáctého století.
Takové ty plaménkové kružby, velká okna. Podobné jako
Heilmannův kostel v Mostě. Zaujala mě hlavně přístavba k
západnímu průčelí, právě pozdně gotická, která sloužila jako
pohřebiště Wettinů. Lží tam i Zdena (Sidonie) dcera Jiřího z
Poděbrad manželka jednoho z nich. Ti Wettinové zbohatli na dolech
z Krušných hor. Tak měli vliv a často usilovali i o český trůn.
Nejslavnější období měli za Fridricha Augusta (August Silný),
to byli i králi v Polsku. Zajímavé pro mě bylo, že rod stále
existuje, nějak jsem myslel, že už vyšumněli. A v tom jejich
pohřebišti byla jedna tumba a několik menších náhrobků v zemi.
Celá přístavba skrývala gotický ústupkový portál. S červenou
polychromií, byly tam plastiky – narození Krista a nahoře druhý
příchod v podobě posledního soudu. Místnost byla lemována
sochami králů na příporách, mělo to monumentální charakter. K
této přístavbě ještě gotické byla připojena čistě
renesanční prostora s renesančním edikulovým portálem a
štukovou výzdobou uvnitř. Na stěně byl obraz od Cranacha. To
bylo z období, kdy byli Wettinové luteráni.
V
lodi kostela byly dva oltáře s motivem klanění tří králů, to
mělo imperiální podtext a pak příběh svatého Kříže se zajímavou
ikonografií centrálního panelu. Kde je dole ve dvou výjevech
zobrazen předobraz kalvárie nahoře. Dole byl zlatý had a oběť
Abrahamova a nahoře tedy ukřižování. V lodi byla také pozdně
gotické oktogonální křtící kaple s bohatou výzdobou s
příporami, listovým a sochami. Dělaly to ty nejlepší ruce. Bylo
to v tom kostele opravdu pěkné.
Albrechtsburg
se interpretuje o dost obtížněji. Je to velmi na oko udělaná
expozice se spoustou informací. Za 4 € (samosebou s Kulturpassem, dóm m stál s tímto dokumentem 2,5,-)
toho tam je opravdu hodně. Strašně zajímavé je tam točité
schodiště. Mám podezření, že je dvojité. Celý prostor má
gotický ráz, ale malby jsou velmi romantizující. Royt povídal,
že už k tomu chybí jen zpěv Nibelungů od Wagnera. Byly tam
výjevy z německých dějin. A že to byla teda prda.
Tak Sasko, zase příště ahooj.
(Fotky jsem vůbec neupravoval, jsou spíš na ilustraci)
|
Oltář s výjevem ukřižování a obětí Abrahamovou a Zlatý had na kříži |
|
Původní Westwerk. V tympanonu první příchod, nad ním druhý příchod |
|
Renesanční edikula |
|
I na bačkory v Albrechtsburgu přišlo |
|
Schodiště |
|
Jeden porcelán, aby se neřeklo |
|
Pod Afrou lavička na odpočinutí |
Z kostela ti toho utkvělo hodně, mně tedy jen vizuálně, ale dávala bych to dlouho dohromady. Každopádně na mě to místo udělalo velkej dojem, je to prostě takovej rozsáhlejší a slavnější Most (míněno přesunutej kostel, samosebou). Moc pěkných prvků tam bylo. A Albrechtsburg byl zajímavá zkušenost. Ta devatenáctka mě tam náhodou vůbec nepohoršovala, vždyť to je naprosto normální jev a přirozenej průběh úprav, na který jsme zvyklý i od nás. A ani ta expozice mě neurážela, většina lidí z těch stříbrnejch věcí byla sice znechucená, ale mně to nepřišlo vůbec špatný, alespoň bylo jasně daný, u čeho se má člověk zastavit, snad jen ta zrcadla byla moc. A taky tam mohli trochu zatopit, následky z tý zimy mám i teď.
OdpovědětVymazatŠkoda toho deště, kterej znemožnil prohlídku ěmsta. Určitě je tam ještě pousta krásných uliček a domů, které by stálo za to vidět. A taky ty ruiny kláštěra. Tak snad někdy příště!
zazvorek
Kdy bude konečně další článek? Čtenářstvo jest nedočkavé.
OdpovědětVymazatPrudička
Tssss. Prudičko! Dočkej času. To není jako psát o jedné chvíli v jídelně. Tady se tvoří zápisky z expedice.
VymazatNesnižuj význam zápisků z jídelny! Jednou to třeba bude dobrej etnografickej materiál. Pfff.
OdpovědětVymazat