V Tatcích ve Středočeském kraji stojí hřiště. Místo, kam
jsme na sklonku komunismu a počátku nové doby chodili s vrstevníky trávit
čas. Nehrály se tam žádné hry, vyjma obligátního fotbalu, spíš jsme se tam
setkávali a socializovali. Stála tam taková podivná konstrukce z vláknocementových
(nebo azbestových?) vlnitých desek na takové trubkové konstrukci. K čemu to
vlastně mělo sloužit nevím, snad aby během fotbalu nepršelo na kola, protože
zápas se odtud sledoval dost blbě. Tady se hojně ručkovalo a skákalo z trubky
na trubku, houpalo se, přitahovalo, machrovalo a všelijak blblo. Vedle toho
byly staré kabiny. Spartánské zázemí tateckého fotbalového týmu. (Asi půl
sezony jsem byl taky jeho členem jako mladší žák)- Za tímto stavebním souborem
tekla struha, přesněji Jezírkový potok. Je tam dodnes, pramení v tzv. Jezírku
za obcí poblíž kravína a teče obcí okolo hřiště k Figuře – tateckému lesíku
– na Milčice. A za kabinami stálo několik stromů na břehu struhy a na větvi
jednoho z nich byl uvázaný provaz a na něm jsme se houpali. Občas se
stalo, že se zpuchřelý provaz utrhl a někdo si pěkně nabil o udusaný břeh, nebo
rovnou spadl do potoka. Stalo se mi obojí. V potoce bylo tak deset centimetrů
vody a po kolena bahna. Kdo tam spadl, pěkně smrděl. Taky jsem byl občas
smrdík. Před kabinami byl plácek s tyčemi na síť na nohejbal, ale snad nikdy
jsem tam síť neviděl a leta letoucí tam byly kupy ztvrdlého písku a štěrku. Na
těch kupách jsme soustavně blbli a skákali na cyklouších. Dnes už nestojí z toho
nic. Kabiny, trubková konstrukce ani to hřiště na nohejbal (je tam antuka na
tenis). Druhou stranu hřiště vyplňovala topolová alej, dnes je taky vykácená, v jední
části ji nahradily dětské posilovací stroje. Vedle této aleje stojí Kostřánkovo
pole.
Kostřánkovi jsou s námi příbuzní přes babičku. Pamatuju
si starou paní Kostřánkovou, jak sedávala na návsi pod památnou lípou a
pozorovala, kdo přijel autobusem. Přesnou linii budu muset zjistit. Každopádně
strejda Kostřánek, tak mu říkáme od dětství, jezdí od nepaměti na kole, nebo
jezdil s velorexem, ale to kolo mu zůstalo. Už je to pán v letech. No
a kdysi někoho napadlo, to jsem byl ještě malý a hojně jsem navštěvoval
kratochvíle na hřišti, že bychom mohli pole užvat za domluvené pachtovné se
strejdou Kostřánkem. A od té doby zapřahujeme vždy zjara, když už přestanou
mrazíky, sazečku. Strejda Roman sedne do svého modrého traktoru, čtyři z nás
sedmou na sedačky v sazečce naskládáme připravené bedýnky na speciální
držáky a sází se. Babička si na sázení vždycky hodně zakládala. Když končí prázdniny
anebo začátkem září sesekají bramborové natě, zapřáhne se čert za modrý traktor
(tentokrát vypůjčený) a jde se vybírat. Čert je takový stroj, který funguje
jako pluh, radlice zajede do řádku a nad radlicí je taková vrtule, která se
točí a řádek rozmetá, s sebou vezme všecko brambory, hraboše, střepy,
kameny i bordel z hřiště. Vybírání se vždy účastní dost lidí i širší rodina.
Rozdají se kbelíky, košíky podobně, rozmístí se klasické pytle, a jak traktor
jede, tak se po řádcích vybírá. Brambory se nahází do pytlů, odvezou, přeberou na
jídlo, sadbu a krmivo. Když se sklidí brambory, tak většinou o týden později se
na pole ještě zajede s traktorem a kultivátorem, často se ještě dva tři
pytle nových zlatavých brambor najde.
Je zvláštní, že čas plyne a my stále každoročně tento cyklus
opakujeme. Vše okolo se mění, jsme asi sedláci. Vlastně proč ne? Babička je už
na pravdě Boží, Okolo našeho pole rostou novostavby rodinných domů, hřiště se
mění k nepoznání. Jen my stále obděláváme naše pole stejně. Kus obilí, kus
brambor, kus krmné řepy. Závan tradice, která jednou skončí, ale stejně na ni
nezapomenu.
|
No a takhle vypadá rozhozený řádek |
|
Stařičký traktor, stařičký čert |
|
Kolem bují podivné architektonické hnusy a dětské posilovací stroje. |
|
Táta, strejda, brácha |
|
Jedna archivní z roku 2011, táta má stejný tričko, to je dobrý, bráchové a ještě babička Květa (+ 2012) |
Zubíci jsou správní fortelní chlapi, koukám. Holt být středočeským "sedlákem" - byť v malém - není sranda. A je dobrý, že táta má své bramborové tričko. A taky je správnej ten koloběh. Vždyť o tom neustále se opakujícím je přece úplně všecko.
OdpovědětVymazatPomáhá vám psice vybírat taky? :-) Chtěla bych vidět, jak čert metá hraboše. Představuju si to skoro tak, jako že lítaj dokola jak v kolotoči. Ale to asi né, co.
zazvorek
Nooo, oni ti hraboši tak nějak utíkají před tou vrtulí a peláší do nějaké ze svých děr. Ono se to netočí nijak rychle, a silně, aby to nerozšmelcovalo ty brambory. Ale je to vždycky sranda. Někdy ho to ale vyhodí. To je pravda.
OdpovědětVymazatProč mám ty popisky zase tak dementně modrý? Ach jo.
OdpovědětVymazatSouhlasím, že ta modrá je pitomá, je nečitelná.
OdpovědětVymazatTeda to je demementní ty popisky, asi je budu dělat úplně jednoduše jako další řádek.
OdpovědětVymazat