Historici z UJEP
jezdí na Bukovinu rádi. Obecně to platí, mnoho generací tam
zažilo spoustu legrace, vládla tam uvolněná atmosféra. Každý
se tam vždy těší. Já moc ne. Po tom, co jsme tam zažili s FG to
tam nemám nemám rád. Ale stalo se, že
jsem tam zavítal letos. A musím říct, že se moje dlení
na Bukovině pocitově vlastně zlepšuje, protože to bylo moc fajn.
Úkol vše zorganizovat dostal Filip Hrbek, zdatný doktorand,
politik a organizátor. No a vyšlo mu to myslím velmi pěkně.
Jeli jsme spolu ze
školy s bágly vybaveni vhodnou zásobou pivek do vlaku. Část
účastníků tam již byla. Cesta byla jednoduchá vlakem 14.47 ze
západu, přestup ve Všetatech na vlak na Hrubou Skálu a odtamtud
pěšky na Bůčkovinu. Popili jsme, pokecali, přidala se nám
jedna holka, ani už nevím, jak se jmenovala a taky Šůša s
nějakou divnou bábou v pozdních středních letech asi z ÚSTRu.
Na Hrubé Skále jsme jim dali vale a v pohodě šli volným krokem
zasněni s lahváči v ruce směrem k zámku, u jehož arboreta se
naše výcvikové středisko nachází. Cestou jsme se stavili v
obchodě, doplnili zásoby a šouraje, filozofovali jsme vzhůru.
Nahoře už byl kurz
Honzy P. a stříhali tam filmy. Kuba D. Se vrátil z nemocnice, kde
mu našli okolo třiceti klíšťat. Lehl si asi do hnízda – spal
totiž s panem Semáčem venku pod nějakým převisem. (Nakonec měl
těch klíšťat 46, v pondělí mu poslední vyndaval doktor v Praze
z oka!)
My dorazili,
ubytovali, uložili zásoby, zahájili, představili se, tak nějak
pokecali a pak už si to moc nepamatuju. Po půlnoci jsem uléhal
spát, ještě jsem si opekl klobex. Na sobotu byl v plánu výlet do
Turnova a tak jsme šli. Tam jsem se těšil, páč je tam moc supr
historizující kostel.
-----------------------------------------
Historická vsuvka
Turnov,
město na Jizeře, založen bratry Markvartici Jaroslavem z Turnova
a Havlem z Lemberka kolem roku 1250 sloučením
dvou vsí Hruštic a Turnova. Ve
městě bývalo
leccos např.
dominikánský
klášter (husité
ho
zařízli a přeměnili na modlitebnu
českých bratří).
V
roce 1853
byl na stejném místě
vysvěcen
nový novogotický
kostel Nanebevzetí Panny Marie z
projektu Heinricha Hausknechta – to je zajímavý klasicistní
architekt, má na svědomí např. Dům Platýz v Praze – snad
největší klasicistní, nájemní dům v Čechách. Město
patřilo okolním panstvím Hrubý Rohozec, Valdštejn, Hrubá Skála
v 15.-16. V 16. Století nastává rozvoj města
zapříčiněný broušením polodrahokamů a výrobou skla. T V roce
1526 byla postavena radnice na náměstí, upravena
byla v roce 1894. Pod vlivem Krajířů z Krajku byl Turnov
považován do roku 1547 za centrum českých bratří. Později
převážilo luterství. Po nástupu rekatolizace roku 1622 byli
někteří vyznavači tohoto náboženství nuceni přesídlit do
Žitavy. Za třicetileté války město připadlo Valdštejnům. Roku
1650 založil Maxmilián z Valdštejna na náměstí
františkánský klášter. V letech 1651-55 vystavěl barokní
kostel, obnovený po požáru 1822-24. V letech 1707-14 došlo
za Františka Josefa z Valdštejna ke sporu o městské svobody,
které byly nakonec značně omezeny. Židovská obec se poprvé
zmiňuje roku 1527. Židovský hřbitov umístěný
netradičně pod mostem přivaděče na dálnici
má nejstarší
náhrobní kámen datovaný do roku 1680. V polovině 19.
Století žilo v Turnově okolo 300 Židů (6% obyvatel města).
V roce 1758 vznikla ve městě manufaktura na řezání drahých
kamenů (Steinshneider Commertz Fabrique). Výroba šperků přinesla
městu prosperitu, roku 1792 bylo ve městě 164 mistrů řezačů
kamene. Rozvoj města omezily napoleonské války a vzestup
sousedního Jablonce nad Nisou. V Turnově se narodil Václav
Fortunát Durych (1735-1802), první český orientalista a slavista
a
taky filozof Jan Patočka.
-----------------------------------------
Konec historické
vsuvky
V Turnově byl čas
akorát tak oběda. Tak co s námi, že jo? Nejprve byla snaha
navštívit honosnější hospodu na náměstí, ale nebyl jsem z
toho nadšen a asi ani šéfka ne. Tak jsme objevili takovou
příjemnou restauraci, která se tvářila nejprve jako herna, ale
potom, úplně normálně. Paní vrchní mi po několika žejdlících
začala říkat Zubíčku pumprdlíčku a bylo prostě dobře.
Pojedli jsme a vypravili se na hřbitov k tomu velikému kostelu. Je
prostě fajn. Totální slohová čistota.
Druhá historická
vsuvka
---------
Návrh kostela
vzešel od Heinricha Hausknechta, později stavbu vedli architekti
Schraum a další významná osobnost Bernard Grueber. Hausknecht
dokončil plány a stavět se začalo už v roce 1825, dílo bylo
hotovo až v padesátých letech 19. století. Finanční podporu
věnovali noví majitelé panství rod Aerenthalů. Považuji to za
čistou ukázku vědecké historizující architektury navrženou v
první polovině 19 století. Dohromady tvoří kostel úžasný
monumentální gesamtkunstwerk. Co nás dodatečně velmi překvapilo,
byl jeden hrob. Zemřelá měla pod svým jménem a informací, že
je malířka poezie napsanou internetovou adresu. Když jsem se na ní
podíval, zjistil jsem, že je to vlastně odkaz na stránky s její
malířskou tvorbou s možností nákupu obrazů. Jednalo se o hrob
rodiny Zlonických. Na hřbitově byl ještě jeden moc krásný
secesní reliéf se dvěma rodinami (Boháčkova a Kuhnlova).
Konec druhé
historické vsuvky
----------------------
Zpět se šlo pěšky
za krásného počasí, viděli jsme i parní lokomotivu, kozy s rohy na nichž byla zahradní hadice. Na chatě
pak probíhal doktorandský seminář. Trochu jsem jej zaspal. Vedle
studenti s Honzou stříhali filmy. Objevil se po chvíli Standa K.
Jen tak si přijel na noc a pak zase odjel. V sobotu se vlastně
vytratila celá řada doktorandů. Vím o Jindrovi a Davidovi, ale
asi jich bylo i víc. Nakonec jsme opět zasedli ke stolu a upíjením
našich zásob a hraním prší přečkali jsme večer až do rána.
Neděle na Bukovině
je uklízecí, probudili jme se, trochu se zabalili, přijel správce
a my s Filipem a Ivanem zašli vedle na Rohožku, pán, co byl den
před tím úplně na plech, nyní zase vesele křepčil, v poklidu
jsme zhodnotili, že vše bylo fajn. Vydali jsme se na zastávku do
Sedmihorek s vidinou návštěvy Tučňáka – zavřen! Ale takový
malý kiosek hned u trati nás přivítal s otevřenou náručí s
fajnovým chlápkem. Udělal hranolky, hamburgry, točil Rohožku.
Odjeli jsme vesele domů. Ještě pak malé posezení ve všetatské
nádražce a pak už směr Ústí nad Labem. Musel jsem trochu dospat
svůj deficit, ale myslím, že jsme se docela s doktorandy i
ostatními pěkně seznámili.Příště bych za ideální konstelace jel znovu.
Máš na fotkách víc těch náhrobků? Nebo tendlencten?
OdpovědětVymazatŠpinavka
Bohužel, mám jen obrázek toho hrobu s internetovou adresou. Jinčí už néé.
OdpovědětVymazat