Přeskočit na hlavní obsah

Mezi bestiemi bez tváře

Zasloužená

  Nejbezpečněji se cítím v knihkupectví nebo v hospodě. Nejlépe v antikvariátu a v pivnici. Tam vím, co asi tak nastane, jak se ostatní chovají, jak se chovat a něco si vždycky vyberu. Tak jsem si sedl do Vodoucha. Potom, co jsem hodinu brouzdal bez duše anonymním dopoledním Žižkovem, hledal útočiště, až ho našel v antiku asi 300 m od hospody. Tady mi listováním pomalu tál čas jak jarní sníh. Koupil jsem si paměti Chagalla a čtu si. Devět minut po otvíračce je tu patnáct lidí. Čtyřicet minut po otvíračce je narváno. Mám jen pivo – vypadám jako exot. Až přijde pan L., dáme jídlo, další piva a budem vypadat normálně. Konečně.
Všude kolem jsou lidi bez tváře.

Plečnik byl prostě kádr - krásnej kostel.
 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jednooký kreslí a cestuje a je mu zima a pak se vrátí, aby maloval.

Mám rád cestopisy, dobrodružné cesty a prostě chlapíky, co si umí poradit. Protože asi sám takový nejsem. Už od dětství, kdy mi táta četl převyprávěné příhody Odyssea a Tarzana a pak jsem si o tom četl sám. A sám jsem si vymýšlel příběhy a různě je obměňoval. A tak jsem se ve svých hrách a duševních sněních přidával k Tarzanům, Odysseům, Luku Skywalkerovi, Supermanovi a Batmanovi a jako jim pomáhal a byl k užitku. No a jednou, už později, kdy moje duševní příběhy a sny nabyly nových dimenzí, přečetl jsem si na koleji v nějakých novinách, že v Teplicích vystavují obraz Záliv smrti. Že ho namaloval jistý Payer. To se psal rok, bratru 2005 možná 2006, asi by to šlo dohledat, ale nač se zdržovat s přesností. O obraze je možné dočíst se tady . Naživo jsem dílo neviděl. Ale udělalo to na mě dojem, ta velikost plátna a ten popis celé scenerie. Beznaděj.  Byla to doba, kdy jsem ještě neměl moc internet a na Wikipedii se často psalo, že článek je pahýl. A o Payerovi jsem věděl jen to, ...
2 komentáře
Další informace