Přeskočit na hlavní obsah

Mezi bestiemi bez tváře

Zasloužená

  Nejbezpečněji se cítím v knihkupectví nebo v hospodě. Nejlépe v antikvariátu a v pivnici. Tam vím, co asi tak nastane, jak se ostatní chovají, jak se chovat a něco si vždycky vyberu. Tak jsem si sedl do Vodoucha. Potom, co jsem hodinu brouzdal bez duše anonymním dopoledním Žižkovem, hledal útočiště, až ho našel v antiku asi 300 m od hospody. Tady mi listováním pomalu tál čas jak jarní sníh. Koupil jsem si paměti Chagalla a čtu si. Devět minut po otvíračce je tu patnáct lidí. Čtyřicet minut po otvíračce je narváno. Mám jen pivo – vypadám jako exot. Až přijde pan L., dáme jídlo, další piva a budem vypadat normálně. Konečně.
Všude kolem jsou lidi bez tváře.

Plečnik byl prostě kádr - krásnej kostel.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Agrokultura

V Tatcích ve Středočeském kraji stojí hřiště. Místo, kam jsme na sklonku komunismu a počátku nové doby chodili s vrstevníky trávit čas. Nehrály se tam žádné hry, vyjma obligátního fotbalu, spíš jsme se tam setkávali a socializovali. Stála tam taková podivná konstrukce z vláknocementových (nebo azbestových?) vlnitých desek na takové trubkové konstrukci. K čemu to vlastně mělo sloužit nevím, snad aby během fotbalu nepršelo na kola, protože zápas se odtud sledoval dost blbě. Tady se hojně ručkovalo a skákalo z trubky na trubku, houpalo se, přitahovalo, machrovalo a všelijak blblo. Vedle toho byly staré kabiny. Spartánské zázemí tateckého fotbalového týmu. (Asi půl sezony jsem byl taky jeho členem jako mladší žák)- Za tímto stavebním souborem tekla struha, přesněji Jezírkový potok. Je tam dodnes, pramení v tzv. Jezírku za obcí poblíž kravína a teče obcí okolo hřiště k Figuře – tateckému lesíku – na Milčice. A za kabinami stálo několik stromů na břehu struhy a na...