Knižní veletrh v Lipsku

Taxíky u nádraží čekají na hosty veletrhu i v noci

 

Bokem a úplně mimo

Jednou v březnu ve čtvrtek večer se Jindra Zajíc loučil s památkovým ústavem. Tonda si připravil přednášku o zajících, Vítek měl škrabošku zajíce. Jindra pil jak mušketýr. Bezedný Heinrich. Rozlučka do plnejch. Den poté ve vlaku přemítám. Od dubna tam Jindra prostě nebude. Je mi to líto. Kvůli lidem jako je on, který znám skoro dvacet let tam pracuju. A ti teď nějak moc odchází. Do muzeí, kde je prostě klid.

Cesta na Buchmesse

Slunce zapadá a Labe se červená, je to jako u moře. Denní teplota vzduchu se ještě nehodlá vzdát a zuby nehty se drží v tom příjemném intervalu, kdy stačí jen svetr s dlouhým rukávem a není nutná bunda ani kabát.

Za okny vlaku ubíhají stromy lemující břeh. Pavel Zajíček mi recituje do sluchátek. A my jedem. Já jedu. Do Lipska na knižní veletrh. Dnes jsem si tak krásně proflákal den. Dopoledne porada na UJEP a pak konzultace se studentem. Potom jsem si vyzvedl knížky v květinářství, šel na oběd, doma se koukal na televizi. Po dlouhé době jsem viděl Davida a Filipa s Václavem a Martinem v Domečku. Jsou furt stejní.

Vlak EC Berliner jede z Ústí v 17.43, cestou mě čeká přestup v Drážďanech a okolo čtvrt na devět jsem v Lipsku. Jsem zvědavý, jaké to na veletrhu v Lipsku bude. A taky bych chtěl vidět konečně ten památník bitvy u Lipska.

…

…po několika dnech zpět v Ústí

Tak se vlastně povedlo úplně všechno. Velikost, rozmanitost a vůbec podoba takového knižního veletrhu mě totálně překvapila. Nečekal jsem takovou velikost toho výstaviště a takové množství lidí a knih, a protože téma byly manga komiksy – tak ty kostýmy

Anička mě čekala už na nádraží a bylo v plánu jít se najíst v asijské jídelně. Objednal jsem si jídlo s názvem – laska. Anička kachny s nudlemi. Bohužel, laska byla polívka. Docela smrděla, ale najedli jsme se a Anička mi dala ochutnat.

Večer jsme se zastavili v baru Telegraph, kde byla přednáška českých historiků a následovalo čtení autorů Michala Ajvaze a Stanislava Komárka. Docela příjemný vstup do kulturního eintopfu zvaného Knižní veletrh v Lipsku. Dal jsem si pivo.

V bytě jsem potkal Aničky spolubydlícího. R8no u snídaně z něj vypadlo, že je z Výsluní a že studoval regionalistiku, jako já. Svět je opravdu malej. Vůbec si ho ale nepamatuju.

Veletrh je obrovský. Je tam tolik hal a tolik lidí. Neskutečné davy. Prohlédl jsem si český stánek, který se mi teda moc nelíbil. Takovej zaprděnej, a to byla Česká republika jedním z pořadatelů. Listovali jsme si v knihách, navštívili pár čtení – krom dalšího Ajvaze i K. Tučkovou. Dokonce jsem se se svou fotografií dostal i do novin. LandesEcho, konkrétně.

V neděli jsem si chtěl konečně prohlédnout památník bitvy národů u Lipska postavený ke stoletému výročí události roku 1913. Je to teda macek. Pomníky u Teplic jsou proti tomu zahradní dekorace. Před pomníkem je bazén zvaný: Moře slz. A ta budova je ohromná. Ve výtahu jsou vidět obrovské pilíře a ta centrální hala – krypta – je kruhová, ohromná místnost se sochami padlých hrdinů. Vyjeli jsme až nahoru a koukali po okolí. Zajímavé bylo nerománské krematorium vedle pomníku. Bylo tam docela těsno asi i proto, že jsem celou dobu na zádech měl krosnu a taky bylo dost lidí zrovna, že jsem rád brzo vypadnul, ale mám opravdu radost, že jsme tam s Aničkou byli.

Pak jsme prchli na nádraží a v Drážďanech si zaskočili do řecké restaurace. Tamní talíř Plato byl naprosto úchvatné jídlo, zmátl mě asi tak, že jsem místo dvou eur dal dýško asi osm. Ale co. Dovolená byla moc pěkná a doufám, že Anička bude mít brzo další podobnou akci a pojedeme zas někam za dobrodružstvím. 

Centrální hala

The Beatles německé kultury

Krematorium. Fakt.

Krypta pomníku

Völki - památník bitvy u Lipska

Joo. Platonův talíř