Bukovina

Historici z UJEP jezdí na Bukovinu rádi. Obecně to platí, mnoho generací tam zažilo spoustu legrace, vládla tam uvolněná atmosféra. Každý se tam vždy těší. Já moc ne. Po tom, co jsme tam zažili s FG to tam nemám nemám rád. Ale stalo se, že jsem tam zavítal letos. A musím říct, že se moje dlení na Bukovině pocitově vlastně zlepšuje, protože to bylo moc fajn. Úkol vše zorganizovat dostal Filip Hrbek, zdatný doktorand, politik a organizátor. No a vyšlo mu to myslím velmi pěkně.

Jeli jsme spolu ze školy s bágly vybaveni vhodnou zásobou pivek do vlaku. Část účastníků tam již byla. Cesta byla jednoduchá vlakem 14.47 ze západu, přestup ve Všetatech na vlak na Hrubou Skálu a odtamtud pěšky na Bůčkovinu. Popili jsme, pokecali, přidala se nám jedna holka, ani už nevím, jak se jmenovala a taky Šůša s nějakou divnou bábou v pozdních středních letech asi z ÚSTRu. Na Hrubé Skále jsme jim dali vale a v pohodě šli volným krokem zasněni s lahváči v ruce směrem k zámku, u jehož arboreta se naše výcvikové středisko nachází. Cestou jsme se stavili v obchodě, doplnili zásoby a šouraje, filozofovali jsme vzhůru.

Nahoře už byl kurz Honzy P. a stříhali tam filmy. Kuba D. Se vrátil z nemocnice, kde mu našli okolo třiceti klíšťat. Lehl si asi do hnízda – spal totiž s panem Semáčem venku pod nějakým převisem. (Nakonec měl těch klíšťat 46, v pondělí mu poslední vyndaval doktor v Praze z oka!)

My dorazili, ubytovali, uložili zásoby, zahájili, představili se, tak nějak pokecali a pak už si to moc nepamatuju. Po půlnoci jsem uléhal spát, ještě jsem si opekl klobex. Na sobotu byl v plánu výlet do Turnova a tak jsme šli. Tam jsem se těšil, páč je tam moc supr historizující kostel.

-----------------------------------------

Historická vsuvka

Turnov, město na Jizeře, založen bratry Markvartici Jaroslavem z Turnova a Havlem z Lemberka kolem roku 1250 sloučením dvou vsí Hruštic a Turnova. Ve městě bývalo leccos např. dominikánský klášter (husité ho zařízli a přeměnili na modlitebnu českých bratří). V roce 1853 byl na stejném místě vysvěcen nový novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z projektu Heinricha Hausknechta – to je zajímavý klasicistní architekt, má na svědomí např. Dům Platýz v Praze – snad největší klasicistní, nájemní dům v Čechách. Město patřilo okolním panstvím Hrubý Rohozec, Valdštejn, Hrubá Skála v 15.-16. V 16. Století nastává rozvoj města zapříčiněný broušením polodrahokamů a výrobou skla. T V roce 1526 byla postavena radnice na náměstí, upravena byla v roce 1894. Pod vlivem Krajířů z Krajku byl Turnov považován do roku 1547 za centrum českých bratří. Později převážilo luterství. Po nástupu rekatolizace roku 1622 byli někteří vyznavači tohoto náboženství nuceni přesídlit do Žitavy. Za třicetileté války město připadlo Valdštejnům. Roku 1650 založil Maxmilián z Valdštejna na náměstí františkánský klášter. V letech 1651-55 vystavěl barokní kostel, obnovený po požáru 1822-24. V letech 1707-14 došlo za Františka Josefa z Valdštejna ke sporu o městské svobody, které byly nakonec značně omezeny. Židovská obec se poprvé zmiňuje roku 1527. Židovský hřbitov umístěný netradičně pod mostem přivaděče na dálnici má nejstarší náhrobní kámen datovaný do roku 1680. V polovině 19. Století žilo v Turnově okolo 300 Židů (6% obyvatel města). V roce 1758 vznikla ve městě manufaktura na řezání drahých kamenů (Steinshneider Commertz Fabrique). Výroba šperků přinesla městu prosperitu, roku 1792 bylo ve městě 164 mistrů řezačů kamene. Rozvoj města omezily napoleonské války a vzestup sousedního Jablonce nad Nisou. V Turnově se narodil Václav Fortunát Durych (1735-1802), první český orientalista a slavista a taky filozof Jan Patočka.

-----------------------------------------

Konec historické vsuvky

V Turnově byl čas akorát tak oběda. Tak co s námi, že jo? Nejprve byla snaha navštívit honosnější hospodu na náměstí, ale nebyl jsem z toho nadšen a asi ani šéfka ne. Tak jsme objevili takovou příjemnou restauraci, která se tvářila nejprve jako herna, ale potom, úplně normálně. Paní vrchní mi po několika žejdlících začala říkat Zubíčku pumprdlíčku a bylo prostě dobře. Pojedli jsme a vypravili se na hřbitov k tomu velikému kostelu. Je prostě fajn. Totální slohová čistota.

 

Druhá historická vsuvka

---------

Návrh kostela vzešel od Heinricha Hausknechta, později stavbu vedli architekti Schraum a další významná osobnost Bernard Grueber. Hausknecht dokončil plány a stavět se začalo už v roce 1825, dílo bylo hotovo až v padesátých letech 19. století. Finanční podporu věnovali noví majitelé panství rod Aerenthalů. Považuji to za čistou ukázku vědecké historizující architektury navrženou v první polovině 19 století. Dohromady tvoří kostel úžasný monumentální gesamtkunstwerk. Co nás dodatečně velmi překvapilo, byl jeden hrob. Zemřelá měla pod svým jménem a informací, že je malířka poezie napsanou internetovou adresu. Když jsem se na ní podíval, zjistil jsem, že je to vlastně odkaz na stránky s její malířskou tvorbou s možností nákupu obrazů. Jednalo se o hrob rodiny Zlonických. Na hřbitově byl ještě jeden moc krásný secesní reliéf se dvěma rodinami (Boháčkova a Kuhnlova).

Konec druhé historické vsuvky

----------------------

Zpět se šlo pěšky za krásného počasí, viděli jsme i parní lokomotivu, kozy s rohy na nichž byla zahradní hadice. Na chatě pak probíhal doktorandský seminář. Trochu jsem jej zaspal. Vedle studenti s Honzou stříhali filmy. Objevil se po chvíli Standa K. Jen tak si přijel na noc a pak zase odjel. V sobotu se vlastně vytratila celá řada doktorandů. Vím o Jindrovi a Davidovi, ale asi jich bylo i víc. Nakonec jsme opět zasedli ke stolu a upíjením našich zásob a hraním prší přečkali jsme večer až do rána.

Neděle na Bukovině je uklízecí, probudili jme se, trochu se zabalili, přijel správce a my s Filipem a Ivanem zašli vedle na Rohožku, pán, co byl den před tím úplně na plech, nyní zase vesele křepčil, v poklidu jsme zhodnotili, že vše bylo fajn. Vydali jsme se na zastávku do Sedmihorek s vidinou návštěvy Tučňáka – zavřen! Ale takový malý kiosek hned u trati nás přivítal s otevřenou náručí s fajnovým chlápkem. Udělal hranolky, hamburgry, točil Rohožku. Odjeli jsme vesele domů. Ještě pak malé posezení ve všetatské nádražce a pak už směr Ústí nad Labem. Musel jsem trochu dospat svůj deficit, ale myslím, že jsme se docela s doktorandy i ostatními pěkně seznámili.Příště bych za ideální konstelace jel znovu.