Stalo se, že jsem se rozhodl jeden měsíc nepít alkohol. Proč? Bylo toho víc.
Slýchával jsem, že bych bez piva a hospody nemohl vydržet, že jsem závislej. S tím jsem se nechtěl smířit a říkám: Ho! Ho! Ukážu ti, že měsíc vydržím.
Dalším důvodem bylo, že jsem chtěl taky trochu ušetřit. Leden a před tím Vánoce byly poměrně náročné. Tak bylo třeba ubrat plyn.
A nakonec jsem se chtěl trochu zamyslet, zabádat, něco přečíst. Pohnout s disertací a tak.
Osud mi do cesty vložil několik zkoušek, kdy jsem měl odolat. Otevření nových budov fakulty, tam bylo tolik lákavých Pilsnerů, narození dětí mých kamarádů (Kuba má Antonína a pan F. má Zoru). Sem tam příležitostné narozeniny (Brožák). A hlavně kulaté našeho prezidenta CC. Výlet do Plzně za projektem, posezení u Salzmannů. To byly zkoušky, kde jsem musel vydržet o vodě, čaji, kávě, limonádě. Co já vypil v Praze zázvorových limonád.
Ale, stálo mi to za to?
Odpověď zní, jednoznačně ano. Někteří chlapci mi ze škodolibosti posílali obrázky, jak popíjejí různě po republice. Inu, musel jsem se tomu ze srdce zasmát. Rošťáci jedni! Ale vydržel. Jsem tedy rád, že závislý nejsem. A ušetřil jsem? Asi ano, ale stav mého konta je shodně mrzký jako byl předešlého měsíce. A s tím zamyšlením a disertací? Malinko jsem pohnul a knihy četl. Tedy ano. Mělo to smysl, očekával jsem asi větší. Ale důležité je vědět, že to jde. Nyní můžu se svou disciplínou začít systematičtěji pracovat. Byla to skvělá zkušenost ten suchej únor. Zítra skočím po práci na jedno a promyslím, co dál.
Psáno na lávce u Labe v Kolíně
Pro anonymního čtenáře posílám obrázek mých kachních společníků.
Myslím, že o závislosti nepadlo ani slovo, až tak kruté nařčení by nikomu z úst nevypadlo. Spíš to byla nevíra, že člověk, který prakticky třeba i čtyři dny v týdnu tráví v hospodě, dokáže bez tohohle vydržet měsíc. A taky v tom byla zvědavost, zda se bude pijáckému kolektivu vyhýbat úplně, nebo to zkusí o limonádě jako někteří jeho přátelé(?). Narozdíl od nich ale aktér suchého února nebyl vystaven posměchu, naopak byl za lehce očistné rozhodnutí chválen, uznáván. Ano, nepít je ctnost, ale jen pokud je to dočasné. Permanentní nepijáctví jest pokládáno za úchylné, odsouzení hodné. Ale aby to nebylo tak kritické. Gratulace, žes to opravdu vydržel, to ano. Hec zafungoval k velké radosti mnoha přihlížejících.
OdpovědětVymazatAnonymní čtenář
Děkuji uctivě, anonymnímu čtenáři. Věřím, že jej kachny, jejichž jména jsem úspěšně zapomněl, tak kdákaly jedna přes druhou, potěšily.
OdpovědětVymazat