V roce 2008 se do mého okolí dostala skupina
zajímavých výtečníků, pro které se vžil název Raubíři.
Byli to mladí študáci (furt to jsou mladí študáci), měli plnou
hubu keců, chuť na pivo, nebáli se žádného vtipu a byla s nimi
sranda. Tak jsme se skamarádili.
Uběhlo několik let a já byl přizván na
tradiční raubířský výlet pod převis poblíž německých
hranic u Děčína. Letos jsem se pobytu pod převisem účastnil již
potřetí. Tradice je to vřelá a milá a kuje se tam ryzí
testosteron do diamantového lesku a pevnosti.
Přespání pod převisem se vždycky koná v
zimě, v listopadu, prosinci, letos proběhl v lednu a je spojen s
očišťujícím rituálem indiánské parní lázně. Dovolím si
popsat ze svého pohledu, jak celá akce proběhla.
V sobotu ráno se probudím. Většinou se docela
těším, tak nemohu dospat. Nyní je to jinak, trošku jsem se v
pátek opil na Předmostí, tak narychlo ráno balím, dost se mi to
vymstí, protože zapomenu spoustu věcí. Nakonec tak tak stíhám
domluvený sraz před Pančou (obchod a hospoda), kde čeká s autem
Hory. (Normálně jezdíme vlakem, ale Hory má nové velké auto pro
rodinu).
V mém batůžku se skví: Dvě lahve bílého
čůča. Trocha meruňkovice ze Želkovic, tři PETky Zlaťáku,
dvoje fazole, naložené masko, chlebex, ešus, dvě deky, spacák
nožíky a spousta kravin. Co nemám, je například mátový čaj a
čelovka. Neopomněl jsem si ale zakoupit epesní gumový Kroksy v
Normě, abych nemusel ťapat po studené zemi bos.
Doufali jsme, že bude sníh a mráz, ale polo
deštivé počasí nás ubezpečilo, že si dáme saunu na blátě.
Hory nabral kousek Oldyho, u Bohemky Jendu citróna alias Kubu a jelo
se do DC. Tam se objevil David, nejstarší a nejhezčí z nás,
strůjce inity a Míra z Mělníka toho času z Prahy. Později měl
dorazit ještě Krisí pán.
Různě jsme se rozdělili a vyrazili na Maxičky
s krátkou zastávkou vrácení lahvových piv v Děčíně v
obchodě. Na Maxičkách jsme přebalil batohy, loupli posledního
lahváče a vyrazilo se. Od teď až do večera nic nejíst ani
nepít. Vydržel jsem to akorát já, ale byly časy, kdy to vydrželi
všichni.
Cesta pod převis trvá tak půl hodiny až
čtyřicet minut. Jde se po asfaltce k rybníku, kde dřív stával
mlýn. Pak už je to jenom kousek přes planinu, kde jsou otevřené
chatky s dekami. Dá se tu i přespat. Ta cesta míjí potok
vytékající přímo z toho rybníka. Ten potok teče kolem našeho
převisu. Pod převis jsme dorazili okolo poledne. Rozhodili jsme si
místa, kde kdo bude spát. David s sebou nic neměl, protože musel
večer domů. Lehl jsem si na místo slámou trošku vystlané. Spal
jsem tam loni s Oldym a Krisím, dole v nohách pak spal Kuba. Letos
jsme to přes Krisího malou diverzní akci, kdy mě chtěl
přestěhovat, praktikovali podruhé. Akorát se vedle ještě natáhl
Hory. Míra spal z druhé strany převisu.
Inity byla připravena z předchozích let.
Proutěná konstrukce ve tvaru iglú na nás čekala. Díra uprostřed
na kamení byla ale plná vody. Celkově se do ní stahovala voda ze
sousedního svahu. Zkoušel jsem ji ešusem vylít, ale po chvíli se
opět vrátila, nepomohly ani moje odvodňovací strouhy. Mezitím
jsem vyrazili na dřevo a frndí (roští). E potřeba velikánská
hranice, aby se pořádně roztopily kameny. Nahoře nad převisem je
spousta dřeva. Tam jsme s Olďákem chodili a házeli dolů. Bylo to
trošku mokré, ale to nevadilo. Kluci natahali kamení, ještě jsme
doplnili frndí a tak kolem třetí, čtvrté již hranice obstojně
hořela. A byl to zase oheň a čmoud jak se patří. Proutěná
konstrukce se utemovala přinesenými dekami a igelitem. N2jaký
dobrácký tramp nechal pod převisem velikou igelitovou plachtu. Moc
jsme mu poděkovali. I slovo v cancáku jsme pro neznámého dobráka
ztratili.
Když se smrákalo staly se dvě věci, přišel
Krisí a my zalezli do sauny. Na ohni se uvařila šalvěj s mátovým
čajem na polévání kamenů. My se svlíkli a jeden po druhém
nalezli do inity. Uvnitř jsme za pokřiku indiánského hej hej
hejáhá, hejáhá, hejáhá vítali ducha parní lázně. Mají být
čtyři cykly. První byl slabší, druhý lepší, třetí byl
náhul. To se mi úplně klepaly nohy a myslel jsem, že upadnu.
Vždycky po pokřicích následuje indiánská pohádka o létajícím
pyji a zubaté vagíně. Když vylezeme ven jdeme se ochladit do
potoka. Škoda, že nebyl ten sníh, to mohlo bejt úplně super.
Po třetí sauně jsem se oblékl. Taky jsem si
zapomněl ručník, tak jsem se utřel do hadru. A začal si smažit
konečně masko, protože jsem měl hlad jako sviň a chuť na pivko.
No padlo to tam jako do Macochy. Postupně, po sauně, jsme
vytahovali poklady svých batůžků a ochutnali všecko. Tu pivo z
Krásné Lípy, tu krkovičku, Oldyho super wursty ve francouzských
bagetách. Medový rum – ten byl tedy docela hnusnej. Chutnal
Krisímu. Mrzí mě, že byl ode mě.
Letos chyběli ještě dva Raubíři, kteří
jezdí pravidelně. Meďour a Ivan. První musel zůstat v práci a
druhý se nějak zaklel a tak nejel. Tak doufejme, že pojede příště.
David okolo deváté odešel domů za ženou. My ostatní pluli
večerem dál k očištění vlastních duší.
No poměli jsme se krásně a okolo půlnoci jsem
se již chytal ke spánku. V jakémsi limbu jsem cítil, že si se
mnou Oldy hází, ale to už mě nijak nevytrhlo. K ránu jsem byl
tak nějak mimo, protože jsem se nechtěl převalovat, aby nebyla
zima. Ale spali jsme až tak do půl desáté. Když jsme vstali,
Míra už byl pryč.
Ráno je ve znamení fazolí. Každý si na ohni
udělá vlastní fazexy. Taky jsem měl svůj oblíbený eintopf.
Musel jsem vysomrovat lžíci, protože tu jsem taky zapomněl
zabalit. Krisí si kulinářsky uvařil i se žampiony. Pak byla
ještě ranní káva, úklid a okolo poledne jsme vyrazili na
Maxičky. Cestou se Kuba vykoupal v rybníku. Na Maxičkách každoročně zasedneme do hospody Dřevák. Letos tomu
nebylo jinak. Mají tu ultra hnusnej Staropramen a klasickej Smažák.
Oboje jsme zkusili, ale pak už radši lahvovou Plzeň. Hory nás pak
hodil do ÚL. Tady klasicky na PRM. A tam bejt forever!
Duchu parní lázně, těšíme se všichni na
Tebe již brzy příští rok.
Komentáře
Okomentovat